Študovňa

*Ne, uteklo to hrozně rychle!! Už se těším, jak se převlíknu!! A jak to vlastně bude probíhat?? řekla a vyšla ze studovny

*Tak jdeme někam ven. *Řekla a zamířila k východu. *Věřila bys, že zítra už je helloween?*

*Usmála se, no problem. No, já nevím, co třeba někam ven?? Je tam docela hezky, nemyslíš?? nebo bys radši zůstala vevnitř?? Mně je to fuk, hlavně, že se projdeme a pokecáme.*

*Tak a mam to. *Řekla Nicki, když dopsala poslední slovo. Pergamen i brko dala zpátky do tašky. Vyndala pití a napila se. Tenhle úkol jí dal hodně zabrat, ale co teprve úkol z astronomie, který jí teprve čeká. *Díky Ali, že si mi pomohla. *Usmála se a tašku si dala přes rameno. *takže kam půjdeme teď? *Zeptala se jí a čekala, až jí Ali odpoví.*

*Tak ok. Jdeme na to. Musíš začít úvodem. Proti čemu se používá, k čemu je dobrý. Pak přísadama. Pak postup a nakonec varování proti nadměrnému použití. Jasný? zamrká na ní*

*Trochu se na ní zašklebí. *Já nemám ještě vůbec nic.* Usměje se a potom si vytáhne čistý pergamen a brko.*

*Eh, jasně, trochu zaskočená a trochu vyvedená z míry její výřečností. Ok, jdem se na to teda podívat. odkašle si a řekne: Tak ukaž, co už máš??

*Překvapeně zamžikala, nechápala, co by měla tajit. Prosím?? Co bych měla tajit?? Protože jestli máš nějaký podezření... Řekni mi to.

*Aha no. *Nicki se pobaveně zasmála. *Já bych to ve vesmíru nevydržela. Vždyť je tam strašná nuda. Teda aspoň podle mně. *Obal od tyčinky hodila do batohu. Poté si vzpomněla, že tu byla Emilly a tázavě se Alison zeptala. *Netajíte přede mnou nic, že ne? Protože bylo divný jak Emilly rychle zmizela.*

*Vezme sešit. Hm.. Jo, ten mám. Napsala jsem mu tam hotovej sloh. Podle mě mimozemšťani určitě jsou. Protože, řekla, když je prý vesmír nekonečný, tak by byla velká náhoda, kdyby jsme tu byli sami, ne?? Dořekla a doufala, že to nevyznělo moc nudně nebo tak něco. Chm.. Představ si to. Třeba..no..já .. ráda bych také jela do vesmíru, víš?? Teda...možná. Nevím. Musí do být nádhera. Nepopsatelná krása. Kterou i když ji vyfotíš, nikdy nebude tak krásná, jako když ji sama zažiješ. Chtěla bych to zažít.. řekla zamyšleně. Trochu se nechala unést. Ale co. V očích se ji zračil lesk, skoro by v nich dal vidět i ten vesmír, o kterém přemýšlela, ten, který jí odváděl od reality. Tam vždycky utíkala, když ..to přišlo. A ONO je to zase tady... Zatřepala hlavou a do tváří se jí nahrnula krev. V tom si všimla Emily. Ahoj!! Zavolala na ni, ale bylo už moc pozdě. Em byla pryč.

*Vosla do studovne a uvidela tam Alison s Nicki. Nechcela ich vyrusit a tak velmi potichu, aby ju nepoculi presla na druhu stranu studovne, kde ju nemohli vidiet. Vytiahla si knizku z elixirov a citala. Ked docitala prvu stranku povedala si:* Necham ich tam. Nechcem im pokazit priatelstvo. Uz aj tak som otravna, no urcite neurobim uz druhy krat taku scenu, ako na herbologii.. Mam taky pocit, ze Nicki ma nema rada. Urcite sa boji, ze jej zoberem Alison.. Mala by som si najst niaku kamaratku, kludne aj kamarata.. *Rozhodla sa, ze kamaratov si najde skor niekde inde, nez v studovny a tak sa postavila isla ku dveram, zakricala na Alis a Nicki:* Ahojte! *Velmi veselo to na nych zakricala, usmiala sa a necakala na ich dpovede, lebo ich nechcela moc vyrusit a odisla zo studovne.*

*Zamyslí se. Co máš na astronomii? Co tam bylo za úkoly??* usměje se jen krátce, protože nechce mluvit s plnou pusou. Všimla se jejích nohou na stole. No co, pomyslela si. Aspoň, že se uvolnila. Usměje se vduchu.*

*Uf...jo díky. Usmála se. Jí na to složeních u jídel většinou ani tak nezáleželo. Ale dala si moc ráda. Tak, co budeme dělat?? řekla a zakousla se do tyčinky. Mě teda nic moc nenapadá. Úkoly mám hotový. Co ty?? Nechceš s něčím pomoct?? zeptala se a polkla.*

*Vyšli v pohodě po schodech.teda aspoň Nicki vyšla v pohodě. Sedla si do křesla vedle Nicki a z tašky vytáhla dvě celo-zrné tyčinky. prohlédla si složení. Podívala se na Nicki a nabídla jí. *Chceš taky? Nejsou tam skoro žádné tuky. *Usmála se a čekala jak Ali odpoví, teda jestli vůbec odpoví.*

*Když obě dvě vyšli po schodech do studovny, Ali ztěžka dýchala. Uf...tyhle..tyhle schody...uf..mě jednou..zabijou! Řekla a vpadla do křesla. Podívala se na Nicki, té schody očividně nedělali žádný problém. Nebo to uměla dobře maskovat. Ale o tom teď nechtěla přemýšlet. prostě se soustředila na dýchání. Uf...vydechla ještě naposledy a pak se trochu upravila, protože nechtěla před Nicki vypadat jak vidlák, nebo jak to její máma vždycky říkala.

*Ahojky, taky už půjdu* řekla a a vyšla ze studovny

*Usmiala sa aj ona a na otazku sa zacervenala a povedala:* Nie, dakujem. Ja asi uz pojdem spat, lebo som unavena. Tak ahoj a este raz dakujem.*Povedala, usmiala sa a vysla po schodoch do dievcenskych spalni.*.

*A víš, že ani nevím??* usmála se. *A nechceš půjčit kapesníčky?? Aby sis osušila zbytek slz* nabídla jí.

*Zasmiala sa a povedala:* Hm.. ty si bola na Herbologii? Mali sme niaku Domacu? *Usmiala sa.*

Trochu ji překvapilo, že ji objala, ale nakonec ji ten stisk opětovala. *Tak, a už je to vpořádku. když nejde o život, nejde o nic*

*Bola Alison nesmierne vdacna. Nevedela, co jej na to povedat a tak sa jednoducho len usmiala, no nakoneic povedala:* Dakujem, naozaj dakujem.*Usmiala sa na Alison a urobila nieco, co nikomu z rokfortu este nie, objala ju.*