Schodište

*Isla po schodoch a nemala nic na praci a tak zastala a sadla si na schody. V mysli si spievala pesnicku.*

*Bylo jí líto, že je kvůli tomu Alison smutná, ale nemohla s tim nic dělat a tak prostě odešla.*

*Hmm..ahojky.* řekla a raději se neotočila, aby to Nicki neviděla. *Uvidíme se pak.* řekla a zachmuřeně vyšla za schodů ven z Rokfortu.*

*Bylo jí líto, že si to Alison vzala tak osobně, ale vážně už musela.* Tak zatim ahoj. *Usmála se, ale ještě čekala, jestli jí Ali nechtěla něco říct.*

*Zamračila se. *Dobře..* řekla a otočila se, aby Nicki neviděla, jak moc je jí to líto. Byla teď tak osamělá. Rose se zase byla proletět, ale byla pryč už nějakou dovu.*

*Lekla se, když jí někdo objal. Hm Alison. Pomyslela si.* Hele Ali. Já už vážně musím jít do tý studovny. *Řekla a podívala se kolem sebe. To je snad poprvý od Vánoc, co Alison vidí bez Rose. Tady mně Sutton asi těžko najde. *Usmála se na ní.*

*otočila se a začala se hrozně smát. Přiběhla za Nicki a otočila ji směrem k sobě. Silně ji objala a pořá d se smála.*

*Se zas naštvala. Pomyslela si a odkráčela směrem ke studovně. Už jí nebavilo, jak se vždycky Alison naštvala, ale teď na ní alespoň nezačala křičet, jako obvykle. Usmála se a už byla skoro u studovny.*

*Ježiš tak promiň!* protočila oči v sloup a prošla kolem Nicki, jak měla v plánu- někam ven.*

*Vždycky se naštvala, když jí Alison do něčeho kecala.* Je to sova. Chápeš, že jsem rodičům musela poslat nějaký dopis? A co by tady taky Sutton jedla? Rodiče po ní totiž pošlou speciální krmivo pro sovy, které pomáhá k růstu, ještě takhle malých sov. *Alison to asi nechápala. Nechápala, jaký vztah má ke svojí rodině. Je tu už dlouho a ještě nic nenapsala. Určitě se o ní báli.*

*No..vlastně někam ven. A kde je ta tvoje Sutton?? Ona se ještě nevrátila..hm..vždyť je ještě malá, proč jsi ji pouštěla na takovou dálku!* řekla a zakroutila hlavou.*

*Vzhlédla, kdo jí to pozdravil. Byla to Alison.* Ahoj Ali. No měla jsem namířeno do studovny, ale kam jdeš ty? *Pořád myslela na to, za jak dlouho se Sutton vrátí.*

*Šla naproti Nicki, kterou zatím ještě neviděla. Počkala, až se schody domění a che přejít na druhou stranu, ale vtom ji uvidí. Překvapeně zamrká. *Ahoj Nicki. Kam to jdeš??*

*První schody vyběhla. Druhé už jen vyklusala. A třetí už šla normální chůzí.* Proč jsou ty schody tak dlouhý? *Zaklela a opřela se o zábradlí. Schody se totiž právě měnily.*

*No jasně, odpoví. Tak jdem. Řekla a obě dvě vyšly po schodech nahoru.*

*No já jsem tě šla hledat. *Usměje se. *No do vaší klubovny já nesmím nepůjdeme radši do studovny? *Zeptá se a doufá, že bude radši s ní než s Emilly.*

*Usměje se, je ráda, že už je vše ve starých kolejích. Jo, snad jo. Jestli ji někde potkám, pokecáme. Zahihňá se. Tak, kam jdeš?? Já právě šla do klubovny.*

*Fíha. Teď už o mnoho líp. *Usměje se na ní, ale poté si zase vzpomene na Emilly. Podívá se na Ali a řekne. *A jak se máš ty? Emilly už je na tom líp?*

*Jasně, vpoho. Každej nikdy nemá náladu. Usmála se. A..tak jak?? Jak se máš teď??*

*Právě šla zamyšleně po schodech a přemýšlela. A uviděla Nicki. Váhavě pozdravila, protže nevěděla, jestli se pořád zlobí. Ahoj! Jak se máš?? usmála se.*

na schodoch sa stretáva celkom dosť ľudí