U troch metiel

*Bolo zvláštne ich zrazu vidieť, oboch odrazu, akoby z Rokfortu nikdy neodišli. Podľa ich reakcie Sar usúdila, že na ňu nezabudli, že si ju pamätali. A veď prečo aj nie, veď sa veľmi nezmenila. Len sa začala trošku maľovať, vlasy jej podrástli a ona celkovo výškovo trošku podrástla. Podľa jej vlastného uváženia vyzerala teraz viac žensky, ako za študentských čias.* Ahojte, *pozdravila ich milým hlasom a venovala im obom úsmev, v ktorom sa neskrývala ani štipka faloše. Tá radosť, ktorú cítila z tohto stretnutia, by sa dala aj krájať.* Je vskutku úžasné vás zasa vidieť.

*Pááni, na Islande? A ja som len trčal tu, v Anglicku a vymetal jeden bar za druhým.. Pomyslel si, no nie tak celkom sa chcel zrovna o tomto rozprávať. Alison mala zaujímavý rok. Obdivoval ju a zároveň jej veľmi držal palce, nech sa jej v živote darí. Prázdniny... Zrazu sa Ronovi vyčaril úsmev na tvári. Páčilo sa mu, že by mohol s Alison tráviť viac času. Išiel niečo povedať, keď v tom ho niekto chytil za plece a Ron sa stihol len myknúť..* Sar? *Prekvapene na ňu zízal..*

Ale jsi jiný. *Podotkla a usrkla čokolády, nespouštějíc z něj oči, bez mrknutí oka.* Musím se mít pořád na pozoru, co když jsi ve skutečnosti úplně jiný člověk než si myslím? *Řekla a nadzvihla levé obočí, měříc si ho celého přísným výrazem jako nějakého tajného superšpiona, pokládajíc hrneček na stůl. Její maska se prolomila a zazubila se.* Dělám si legraci. *Zasmála se teď už naplno a zkoumala při tom jeho výraz. Vlastně na to něco bylo. Ron totiž byl jiný. Ale přitom zároveň důvěrně známý. A to byl zvláštní pocit.* Já byla celou tu dobu na stáži na Islandu. Procestovala jsem ho křížem krážem, učila se jejich jazyk - marně. *Poznamenala.* Poznávala nové lidi, tvory, zvyky, věci. *Zasnila se, neurčitým pohledem klouzala po místnosti.* Dostala jsem totiž možnost tam studovat sedm let, nějaké dotace či co, ale teď jsem si udělala trochu volno. Je to tam krásné, ale zároveň - *Neurčitým gestem ruky máchla do vzduchu.* -prostě jsem se těšila domů. Udělala jsem si teď takový prázdniny. *Oči se jí ze zasnění vrátily zpátky do Tří metel a Ali se podívala zpříma na Rona.* Na neurčito. *Dodala, vzala hrníček za ucho a posouvala ho postele sem a tam. V hospodě byl hluk a tak neslyšela kroky důvěrně známé osoby, které se k nim blížily. Poznala její přítomnost, až když uslyšela její hlas přímo vedle ní a překvapeně vzhlédla.* No to...

*Sar si užívala každý dúšok, priam každý nádych, ktorý v Rokville spravila. Nemohla sa nabažiť tej úžasnej a tak nostalgickej atmosféry, ktorá tu pre ňu panovala. Neubehol snáď jediný týždeň, kedy by si na Rokfort a zážitky, ktoré tu spolu s jej starými priateľmi, nespomenula. Keď dopila svoje ďatelinové pivo, pobrala sa bližšie sa svojimi známymi. Čím viac sa približovala, tým viac nemohla uveriť, že ich znovu vidí. Áno, je pravdou, že Rona už videla aj po škole, preto prítomnosť Ali bola pre Sarah oveľa väčším prekvapením. Ron k nej stál otočený chrbtom, preto sa ho rozhodla trošku prekvapiť. Chytila ho za rameno a povedala:* Ahojte, *pozdravila ich,* nevyrušujem?

*Ronald vôbec nebol v poslednom ročníku na Rokforte. //Sar :DDD // Rokfort dokončil pred pár rokmi a za nie veľmi dobrých podmienok, pretože ho ledva dokončil. Ron nikdy nebol na učenie, práve naopak. Radšej išiel s kamarátmi von ako sa učil, avšak v poslednom ročníku boli skúšky, na ktoré sa Ron musel dobre pripraviť, aby z neho mohlo niečo byť. //Prepáčte, ja naozaj neviem písať :DD// * Dospelo? Naozaj? *Zasmial sa, pričom si sadol na stolčku oproti Alison a pokračoval v odpovediach na jej otázky.* Možno len tak pôsobím. V skutočnosti som stále ten istý Ron ako pred pár rokmi na Rokforte. *Usmial sa, pričom si spomenul na všetky tie bláznivé zážitky, ktoré spolu Alison, Sar, Charlotte a Kris zažili. Boli naozaj bláznivé.* Momentálne pracujem na Ministerstve, avšak iba ako nejaký asistent, v skutočnosti by som chcel úplne niečo iné.. *Áno, presne tak. Ron chcel byť už odzačiatku aurorom, avšak vďaka jeho študijným výsledkom to nebolo až tak veľmi možné. Preto skončil ako osobný asistent riaditeľa vydavateľstva Denného proroka. Niekto by si povedal, že je to super miesto, avšak Ronovi to nestačilo. Jeho práca ho nenapĺňala tak, ako by chcel.* A ty čo? Máš nejakú prácu? *Pousmial sa, pričom dostal chuť na ďalšie ďatelinové pivo, preto mávol na škriatka, aby k nim prišiel. Ten dlho neotáľal, avšak nebol veľmi prívetivý. Ron mal pocit, akoby mu najradšej vylial Alisoninu horkú čokoládu na hlavu.* Jedno ďatelinové pivo, prosím.. *Škriatok len čosi odfrkol a odišiel kamsi dozadu, kam Ronove oko nedovidelo.*

Hehe.. *Pousmála se nahlas a zazubila se. Krátce se objali.* Vypadáš jinak. *Řekla a strčila si pramen vlasů za ucho.* T-Teda ne špatně jinak, prostě dospěle jinak. *Doplnila rychle. Zase si pomalu sedla a odstrčila džbánek trochu stranou. Skřet - číšník jí akorát donesl horkou čokoládu a beze slova odešel tak rychle jako přišel. Alison ho ani nevnímala. Bezmyšlenkovitě stiskla pohár s našlehanou pěnou mezi dlaně, přetáhla si přes zápěstí rukávy a stále nespouštěla zrak ze znovu nalezeného člověka.* Pověz, co teď děláš? *Zeptala se.* Kde ses toulal, kde jsi byl? *Zamrkala.* Co máš v plánu? *Řekla. Znovu si roztržitě dala pramen za ucho.* Jsem moc zvědavá a je mi jedno, že bych měla být aspoň ze začátku klidná. *Zasmála se na vysvětlenou a uhnula očima směrem na desku stolu. Palci pohladila pohárek.*

Jedno ďatelinové pivo, prosím, *objednala si vytúžený nápoj a už sa nemohla dočkať, až si z neho odpije. Kto by bol povedal, že jedného dňa bude takto zúfalo túžiť po pohári ďatelinového piva? Ona rozhodne nie. Možno by neodolala ani tekvicovému džúsu, ktorý počas študentských čias vyslovene neznášala. Hnusil sa jej.* Nech sa páči, *milý škriatok jej podal pohár s tekutinou. Sarah z peňaženky vytiahla pár drobných a aj keď zaplatila viac, akoby mala, zvyšok z nich si nevzala. Pre tento okamih, kedy sa napije ďatelinového piva, by snáď položila aj svoj vlastný život. Spolu s pohárom v ruke vykročila dopredu, kde sa hemžilo množstvo ľudí. Jedného po druhom si ich obhliadala, pretože v kútiku duše dúfala, žeby mohla nájsť niekoho známeho. Už-už strácala nádej, keď zazrela dvoch objímajúcich sa ľudí. Rona spoznala ihneď, no rovnako tak aj tie známe hnedé vlasy, ktoré asi ani za toľko rokov nezmenili (ak nerátame dĺžku), by spoznala kdekoľvek.* To snáď nie je možné...

*Alison nevyzerala zrovna v poriadku, aj keď pri pohľade na vec, čo si objednala úplne chápal. Keď sa naňho Alison konečne pozrela, nastalo 2 sekundové ticho, avšak Ronovi to prišla celá večnosť. Hlavou mu preletelo veľa myšlienok. Sakra! Ona si ma nepamätá! Ron... zdrhni odtiaľto.. Ach, dočerta! Prečo som sem prišiel? Avšak myšlienky ho opustili hneď, ako Alison vyslovila jeho meno a opatrne vstala. Ron nevedel, či sa môže odvážiť a objať ju. Veľmi dlho ju nevidel a tak netušil, či môže narušiť jej osobnú zónu. Avšak napokon sa rozhodol objať ju. Vyzeralo to asi dosť nesmelo, akoby sa hanbil, alebo akoby to robil znechutene, avšak realita bola taká, že Ron bol naozaj šťastný, že ju stretol, len nevedel, ako má reagovať.* Alison Pierceová! *Napodobnil ju. *

Cooo...? *Řekla Ali a nadzvedla paže v tázavém gestu. Tak tady asi nic nedostanu, pomyslela si. Podepřela si dlaní bradu a odfoukla si pramen dlouhých vlasů z očí. Po nějaké chvílí se však k jejímu upřímnému údivu skřet - číšník vrátil a nesl džbánek v pařátu.* Prosím. *A se šplouchnutím jí postavil zapáchající tekutinu přímo před nos. Ali se s trhnutím napřímila a odtáhla. Ruka, kterou si před chvílí podpírala bradu, jí vystřelila před obličej a zakryla si pusu.* Fuuj co to má bejt? *Zahuhňala si do dlaně.* Vždyť se to hejbe! *Podívala se úkosem se zděšením na skřeta.* Prosimvás radši mi přece jen doneste něco jako horkou čokoládu. Víte, co to je, že jo? *Úpěnlivě ho pozorovala. Byla si téměř jistá, že neví. Skřet - číšník jen něco se škodolibým úsměvem zabrblal na souhlas a odešel. Džbánek jí tu však nechal. Ali se nedůvěřivě naklonila nad tu věc. Syčelo to z ní a tak nedůvěřivě nadzvihla jedno obočí. Něco se v tom pohnulo.* Tak dost. *A zaklonila se zas zpátky, nespouštějíc oči ze džbánku. Ze zkoumání jí vyrušil zvuk odkašlávání.* No konečně. A doufám, že už teď v tom nebude nic plav- *Zvedla oči nahoru. Chvilku jí to trvalo a tak nastaly asi 2 vteřiny ticha. Další zasyčení džbánku jí ale probralo.* Ronalde Danieli Bolde! *Zazubila se, stále ještě trochu nedůvěřivě a opatrně vstala.*

*Hrkol do seba posledny dusok datelinoveho piva a polozil skleneny pohar na barovy pult spolu s nejakymi drobnymi, aby pivo zaplatil. Mal v plane odist. Oostavil sa, obliekol si kabat a vykrocil smerom k vychodu, ked v tom zbadal dievca, ktore tak strasne dlho nevidel. Zastavil sa cely zmeraveny. Dal si ruku pred usta a vydychol, aby zistil, ci mu nahodou nepachne z ust. Potom si presiel po vlasoch, aby ich aspon trochu ucesal a vyrazil smerom k nej. Kto vie, ci ma este bude poznat.. Zastavil pri jej stole..* Eh, eh...

*Trochu zamžourala a snažila se skrýt vlasy před svíčkami volně poletujícími ve vzduchu, které ozařovaly potemnělou hospůdku. Zněla tu hlasitá živá hudba, několik skřítků stálo v rohu, jeden hrál na píšťalu, druhý na violu, třetí na bubínek do rytmu a několik dalších na nástroje, co Alison nepoznala. Dohromady to znělo vesele a tak nějak jako ze středověku. Posadila se do jednoho z výklenků za stůl na lavici pokrytou nějakou kožešinou. Nad stolem se vznášely jídelní lístky a pomalu levitovaly jeden kolem druhého. Alis si jeden stáhla dolů a četla si seznámek.* Hmm.. Máslový ležák, citronáda, zázvorová limonáda, extrakt z máty, datlové pivo, ... *Zarazila se. No teda. Fuj, jak to musí vypadat? Celé černé a s pěnou? Neodkázala si to představit. Ani chuť, ani vůni. Najednou se za stolem ozval skřekavý hlásek.* Máte vybráno? *Rozhlédla se. Nikde nic.* Halooo! *Nadzvedla se. Za stolem stál malý skřet a zamračeně si ji měřil. Až teď bylo možné si ho všimnout.* Tak co to bude? *Otráveně vytáhl brko a malý pergamen.* Já bych chtěla jen... datlové pivo. *Řekla. Ani nevěděla, jak to z ní vypadlo. Ani nevěděla, jak to vypadá.* Prosím vás můžete mi nejdřív ukázat, jaký to asi je? *Byla si téměř jistá, že po ní skřet hodí brko, pergamen i botu a už si jí nevšimne. K jejímu překvapení se jen ale velice otráveně zamračil a odhalil svoje nepěkné zuby. Otočil a řekl.* Takhle. *A rázoval si to k barovému pultu.*

*Ron sedel za barovým pultom a práve pil datelinove pivo. Och ako ho on len mal rád. Vychutnával si jeho sladkohorku chuť a pritom pozeral na zaujímavé bytosti, ktoré sa nachádzali okolo neho. Pred pár minútami sa dorozpraval s jedným carodejnikom, ktorý ho v podstate ani nepustil k slovu,rozprával o svojich zážitkoch v boji s akýmsi tvorom, ktorého Ron vôbec nepoznal. Napadlo mu, že by si ten zvláštny pán mohol aj vymýšľať a tak si z toho Ron nerobil ťažkú hlavu. Videl, ako sa otvorili dvere a Rona oziarilo vonkajšie svetlo. Možno by aj dokázal spoznať osobu, ktorá práve vošla, ale jeho zrenicky, ktoré boli prispôsobené na pritmie v miestnosti mu to nedovolovali.. *

Co? *Nechal tam peniaze a rozbehol sa za nou.. No nedohonil ju a zostal stat uprostred sikmej ulicky. Napokon odisiel do Rokfortu.. Prekvapilo ho to. Ked bol pred Rokfortom, zastal, sadol si a schoval si hlavu na kolena... *

Nič.. Promiň. *Zvedla se, pobalila si věci, nechala na stole nějaké peníze a vyběhla ven. Když byla venku, prodrala se lidmi a vyšla ze Šikmé uličky. Pak přešla pár ulic a vydala se do Rokfortu. Tam prošla po chodech dolů a došla ke klubovně. Řekla heslo a dostala se do Biflomorské společenské místnosti. Ztěžka dopadla do křesla.*

co? *Spytal sa a pozrel jej do oci..*

Ja... *Plácla se do čela. měla chuť sbalit se s odejít.*

Spolu už nechodíme... *Sklopil pohlad do zeme...*

*Zamrkala.* Takže ty a Lilly.. ty a Lilly *Gestikulovala rukama jako divá a přitom na něj vyjeveně zírala.*

Eh... No svetovo sa mam...*Povie zachmurene..* No s Lilly uz... Uz... Nemozem momentalne s nikym chodit, je to nefer voci rodine a tak... Neviem... Potrebujem si dat pauzu... *sklonil oci a pozeral na prsty...*

*Povzdychla si. Co ti budu povídat, Rone.. Úplně na hov.. Přerušila se v duchu.* Skvěle, ty? *V duchu se nad tím plácla do čela. Jak se asi má, když mu umírá máma??* Ehm.. co ty a Lilly? Jde to?? *Ještě lepší. Nudnjěší téma v hlavě nemáš, Ali?*

eh... *Len sa zasmial..*Vsak v pohode... * Povedal a obratil sa k oknu. Vonku zacalo trochu snezit. Miloval sneh. Citil sa vtedy tak slobodne.. Myslienky mu zabehli uplne inde. Potom si uvedomil kde je a s kym je a vratil sa do reality. Usmial sa.. *No a ako sa máš? *Bola to odveci otazka, ale aspon sa mali o com rozpravat...*

*Shlédla zpět na zem a pak poděkovala číšníkovi. Byl mladý, asi něco kolem 17-20. Alison se s ním chvíli bavila o téhle restauraci, až se dostali k tomu, jak dlouho tu pracuje a co tu Alison dělá. Ali představila Rona číšníkovi, jmenoval se Jake a je tu na brigádě. Pak ho načapal vrchní a trochu Jakea sseřval, že se fláká. Alison se zachichotala a otočila se zpět k Ronovi.* No.. to jsem teda společnice, co? *Omluvně rozhodila rukama.*

*Len sa usmial a oprel sa o operadlo drevenej stolicky. Casnik prisiel a doniesol im vodu.. Ron podakoval a hned sa aj napil. Potom polozil pohar na obrus a poobzeral sa po ostatnych ludoch okolo.*