Prázdný kabinet

Dobre...Ahoj. *Povedala už tam ostala všade celkom tma,okrem lúčov svetla ktoré sa predierali spomdzi špinavé okno. už TO NEBAVILO. MOžNO SA SEM príde pozrie neskô bola nejaká unavená.*

Dobře. *Usmála se. Hůlkou zhasila louče a došla ke dveřím. Cestou málem zakopla o nějaké krámy, ale udržela se. Když byla u dveří, ještě se otočila na Char.* Já už jdu. samozřejmě tu můžeš být jak dlouho chceš. Zatím se měj. *Usmála se a vyšla ven.*

Ďakujem *Usmiala sa.* Neboj sa ,nikomu o tom nič nepoviem ani keby ma mučili. *Tentokrát na jej tváry vystriedal úsmev úškrn. Pozrela na Alis,ktorej sa v ruke rozpadla krieda. Ona šla ,ale ku oknu. Bolo celé špinavé no aspoň niečo bolo vonku vidno. Svietilo slnko no cez to špinavé okno ho veľmi nebolo vidieť ,ale aj. *

*Usmála se. Už ví, proč má Char tolik ráda. Je ráda, že zůstala na Rokfortě.* Ne, vlastně by mi nevadilo, kdybys sem ještě někdy chodila. *Stejně už jí to nevadilo.* Jen o tom nikomu neříkej. Pokud možno. *Usmála se znovu a došla ke staré tabuli. Vzala křídu, co u ní našla, ale ta se jí rozpadla na prach v ruce.*

*Obrátila sa na Alis keď začala rozprávať. No obrátila sa jej ona chrbtom tak pozerala na jej chrbát. Začala rozprávať. Char prikývla no keďže to Alison nemohla vidieť tak ešte aj nahlas povedala svou odpovedať.* Hej,chápem. *Teraz mala naraz toľko výčitiek.* Neboj aj to tu nikomu neukážem a ani o tom nikomu a nikde hovoriť nebudem. *Uprene naňu hľadela. No schválne sklopila pohľad.* A keď chceš nebudem sem chodiť ani ja.

*Pokrčila rameny a prstem přejela po zaprášené lavici. Vytvořila tak cestičku bez prachu. Odvrátila se od Char a objala si ramena.* Našla jsem to tu nedávno. *Začala po dlouhé chvíli mluvit.* A chtěla jsem, aby to byla...jen ''moje místnost''. Chápeš mě? *Otočila se na ní. Pak se podívala do špinavého okna. Sice tu už trochu stačila poklidit, ale pořád ne dost.*

*Šla rovno za Alis. Pozorovala ju. Vošla do miestnosti a za sebou mierne zatvorila dvere,sprevádzal ich však mierny vrzgot. Miestnosť sa ponorila do svetla. Bol tu divný vzduch. Muesla si na neho chvíľku zvykať aby jej tak neudieral do nosa. Obzerala sa okolo seba. Vyzeralo to ako starý kabinet.* Prečo... no prečo si nechcela aby som to tu videla? *Jedine čo zo seba dostala bolo toto.*

Možná. *Přikývla. Teď už stejně neměla na výběr. Byla dost zklamaná, protože si tohle chtěla udržet v tajnosti. Vzdychla a otevřela dokořán. Mávla na ní, ať jde taky a vstoupila do místnosti. Ovanul jí ten zatuchlý vzduch. Mávla hůlkou na louče na zdech a ty se rozhořely a prosvítily místnost hřejivým světlem.*

*Usmiala sa.* Možno? *Nadvihla jedno obočie a zatvárila sa dostatočne vážne,aspoň myslela. No dlho jej to nevydržalo a vrátila svoju tvár do zvyčajnej podoby. Čakala dokedy niečo začne Alis hovoriť no nič. Tak ju pozorovala.*

*Ulevilo se jí. Až do té doby, kdy řekla, že se tam jen chtěla podívat. Hned vyhrkla.* No..ale to nejde! *Hned se zase zarazila. Tohle dál nešlo. Musela jí říct pravdu.. Vypustila vzduch z tváří.* Um... *Přešlápla.* Možná ti dlužím vysvětlení. *Ustoupila od dveří a pootevřela je, aby tam viděla. Stále se ale porozhlížela, jestli někdo nejde.*

Hmm... *Ali sa snažila niečo zatajiť.* Aha,tak potom nič... ja som sa tam chcela len pozrieť. *Povedala nakoniec. No samozrejme sa sem pôjde pozrieť inokedy,keď tu bude sama,snáď nezabudne.*

Ehhh.. *Zakoktala.* Ne, já- ne. Nevím. *Zamračila se, založila si ruce na prsou a postavila se ještě blíž ke dveřím. Snažila se vypadat přísně, ale nevypadalo to vůbec věrohodně. Srdce jí bušilo jako o závod. Tuhle místnost našla ona! Nikdo to nesmí vědět. Snad to nepozná, pomyslela si, i když věděla, že ano.* Prostě jen nějaký malý sklad, nic víc. *Řekla ledabylým tónem.*

*Usmiala sa. Videla a všimla si ako sa postavila do dverí.* Nevieš čo tam je? *Spýtala sa jej a ukázala na moestnosť za Ali. Mala by to vedieť...aspoň keď sa tak postavila atď... Behalo jej po hlave no čakala na reakciu Ali.*

*Slyšela za sebou kroky a strnula. Doufala, že si ji ta osoba nevšimne a prostě půjde dál. Ale kroky se zastavily přímo za ní a někdo ji oslovil. Naskočila, i když to čekala. Byla to "jen" Char. Alien vydechla a otočila se.* Um..ahoj. *Usmála se a poslapla před dveře, aby je zatarasila. Třeba si jich.nevšimla..*

*Prechádza sa po chodbách rokfortu. Prvé poschodie nikdy nejako výrazne nesk=úmala a tak teraz nadišiel ten čas. Prechádza mnohými miestnosťami až dojde do Vešteckej veže. Hm... čo by tu mohlo byť také zaujímavé.. Povedala si v duchu sarkasticky. Šla ďalej a ďalej. Naraz objavila staré dvere vedúce do nevie akej miestnosti. Keď som tu bola naposledy... No pri tom sa zastavila.. Ah... ja som tu ešte nebola. No potom si všimla niekoho kto nakukáva do miestnosti. Vo svetle spoznala Ali. Ali? Čo tu robí?* Alison? *Spýtala sa jej mierne stojac za ňou.*