Lúka pred lesom

Hmm... *Zabručela, když ho slyšela jak za ní křičí. Míjela lesní porost, až konečně vyšla až ocitla se na konci louky před hradem. Rychle vběhla dovnitř a opřela se o stěnu vedle vchodu. Co to s ním bylo? AŤ už  na ní nikdy takhle nesahá! Chová se, jakoby byla jeho. Alis se otřásla a utekla do Velké Síně najíst se.*

*Co to dělá? Ať jí pustí! Nelíbilo se jí to. Vytrhla se mu a nechápavě se na něj podívala.* Co?! *Zamračila se a za odcházející Kris se ani neohlédla.* Musíš mě tu ztrapňovat? *Procedila mezi zuby. Nasadila si kapuci, zastrčila ruce do kapes a odcházela.*

* Prezerala si tú ženu. Videla jej tvár. S akou nechuťou sa na ňu tá žena pozerala.* Ehhh.. áno.. dostanem sa z lesa sama. A áno, niekedy sa uvidíme * odpovedala s úsmevom no pritom si v duchu vravela niečo iné. Dúfam že ich už nikdy nestretnem. Teda aspoň tú ženu. Ten chalan jej aspoň pomohol ! Narozdiel od tej ženy. Určite je tupá ako buk, keď sa na mňa pozerá ako keby som bola nejaká hrozba alebo čo. Pomyslela si. On ju chytil okolo pása. Trocha sa pousmiala nad tým, ako sa tá žena na ňho pozerala.* Tak sa majte, odchádzam * povedala a rýchlosťou blesku sa rútila pomedzi stromy. Nechcela ich už nikdy stretnúť. Zdali sa jej akýsi divný. No určite to bolo z oboch strán.*

*Pozorovala je a paže měla složené na prsou. Wááááu, světlušky, super. Řekla si kysele a pohodila vlasy.* Takže se do hradu sama dostaneš? Super, takže se měj, zase někdy, ...eh... *Nemohla si vzpomenout na jméno. Říkala ho vůbec? Nevadí.* ..prvačko.  *Ujistila se a už se konečně chtěla vrátit k tomu, jak se bavili předtím. Sami. Spolu. A bez prvačky. Ještě si cestou zlomí nohu a oni ji budou muset zachraňovat? Při té myšlence se otřásla vzteky.*

* .. Hmm ?? červené iskry ?? .. dobre .. vystrelím.* uisťovala ho. Usmial sa. Úsmev mal pekný. Mal ho úprimný. Odstúpil od nej. Vybral prútik a vyčaroval neznáme kúzlo. Ostala v úžase keď uvidela malé svetlušky ktoré sa vznášali nad oblohou.* Wááu svetlušky * rozžiarene povedala. Obdivovala ho už len za to, že má vlastné kúzlo. Aj ja si niekedy vymislím moje kúzlo. pomyslela si. Usmiala sa na chlapca.* Fakt ďakujem * povedala v nemom úžase.*

*Premýšľala o tých dvoch. Prezerala si ich od hlavy až po päty. Bola pripravená sa brániť ak bude, samozrejme, treba. Chlapec sa oprel o strom. Ona o krok ustúpila. Snažila sa od nich držať čo najďalej. Premýšľala čo má urobiť. Nenápadne sa obzrela na jednu, a potom aj na druhú stranu lesa.V tom sa ozval chlapec.* Hmm.. čo ? áno.. som prváčka .. čo ?? .. Viem sa brániť.. Ak na niečo, alebo niekoho narazím.... A nieje .. až tak veľmi neskoro.. * povedala zmätene. Otočil sa a usmial sa na to dievča. Vtedy si ju všimla. Na hlave kapucňa.. trocha skleslí výraz.. Nieje to dievča. Je dospelá. poznamenala si v duchu. Chlapec znova prehovoril... Dievča s ním súhlasilo* Eeee... čo ? Nie netreba. Dostanem sa stadeto aj sama. A do rokfortu ešte nejdem.. najprv sa tu poobzerám.. a žiadny sprievod nebude treba * Potichu, no presvedčivo povedala. Nechcem vás otravovať. Povedala v duchu.*

*To poslední, co chtěla bylo stát se od malou prvacku. Když se sem dostala, dostane se i zpět, ne? Pomyslela si kysele. Vždyť si to tu tak užívala. Ale vždycky se něco musí pokazit..!! Pomyslela si ještě víc chmurně. Navzdory tomu, co ji běhal myslí se pečlivě usmála a odhalila bílé zuby.* Klidně. *Pronesla jakoby nic. Nedala na sobě nic znát.*

Kto si? Chodíš na Rokfort? *Usmial sa na malé dievča a oprel sa o strom.* Vieš, že v tomto lese sa nachádza veľa nebezpečných tvorov? Nemala by si byť tu v  tomto lese a o takomto čase. *Usmial sa a otočil sa na Alison.* Neodvedieme ju do hradu?

*Počula kroky. Cítila sa .. No necítila sa dobre. Dúfala, že ju nezbijú. Teda aspoň ten chlapec. Teraz počula tie kroky dosť hlučne. Je blízko pri nej. Podľa toho dupotu nôh, usúdila, že je to chlapec. Chlapec nakukol spoza kmeň. Videla jeho výraz v očiach. Zrejme som ich vyrušila. Ale nech sa neboja. Hneď ako sa bude dať, zmiznem. Pomyslela si. Zamyslela sa a ani si neuvedomila že chlapec prehovoril. Potom započula dievča. Oslovila ho Ron. Prišlo bližšie. Videla jej výraz. Zrejme si myslela že sa jej ten chlapec páči. No je na omyle. Pomyslela si. * Hmmm.. čo ? Nie. Nestratila som sa. Len som chcela ísť do lesa. Nič iné. * Odpovedala. Uvedomila si, že pridala aj štipku klamstva. Nevadí. Aj tak som predtým chcela ísť do lesa. pomyslela si. Ustúpila od stromu a vybrala sa na odchod.*

*Perlivě se zasmála a nasadila si zpět kapuci, která jí spadla při běhu. V tom ji Ron němě okřikl, že má být zticha a vydal se směrem k jednomu stromu a..začal si s ním povídat? To čo? On si povídá se stromem? Vyprskla smíchy.* Že by ti ten běh vlezl na mozek, Ronie? Příště teda běhat nebudeme. *Zazubila se a šla směrem k němu. Jak šla ale blíž a blíž, poznala, že mluví s nějakým vyjeveným děvčetem. Skoro jí ještě teklo mléko po bradě, ušklíbla se v duchu. Ale co, byla taky taková. Stoupla si vedle Rona, ale na děvče nepromluvila.*

*Bojí sa. Je tu nová. Do hradu sa neopovážila vstúpiť. Našla les. Konečne niečo, čo má rada. Lesy miluje. No zdali sa jej až príliš ďaleko. Pozrela sa bližšie. Uvidela lúku. Začala behať. Chcela si ľahnúť do teplej trávi. Pomaličky chodila pomedzi stromy, keď tu zrazu uvidela dvoch ľudí. Vyzerali ako bohovia. Boli krásny. Strašne ju fascinovali. Behali ako o život. Boli zadychčaný no tak či tak sa usmievali. Bol tam chlapec. Opieral sa o strom. A dievča. Krásne oblečené s eleganciou. Nemohla som sa jej rovnať. Prečo musím byť chlapčenský tip ? pýtala sa samej seba. Chcela ich pozorovať. Skryla sa za strom, dúfajúc že ju neuvidia. Urobila krok vzad no hneď to oľutovala. Stúpila na vetvu stromu. A ta sa s rachotom rozlomila na dve časti. Som v keli. znechutene si pomyslela. Dúfala že ju neuvideli. No nemohla sa tam pozrieť. Bála sa, že by sa pozreli tým smerom kde stojí ona a zbadali by ju. Svoje telo sa snažila schovať za strom. Nevedela čo má robiť*

*Zadýchaně konečně taky doběhla, opřela se o strom a sípala.* Já..snad..vyplivnu...plíce..! *Zahýkala mezi nádechy a výdechy.* Ty že nemáš kondici?! *Plácla se do čela. Vždyť jasný, on teď přece nevyhrál na celý čáře.*

Ha! Dokázal som to! *Víťazoslávne zvolal. No potom sa znova oprel o strom a sadol si na zem.* Vôbec nemám kondíciu.. *Zasmial sa.*

*Vlastně celé to bylo v tom, že začala dřív. Teď byla v nevýhodě. Rozběhla se za ním, ale teď zase nestihala ona. Rychle a hluboce dýchala, ale utíkala stále pomaleji, nemohla ho dohnat.*

Hej! Ty švindľuješ! *Postavil sa aj on a utekal ako o život. Avšak Alison bola rýchlejšia a Ron nestíhal prísť na jej úroveň behu. Celý zadýchaný zastavil pri strome a rukou sa oň opieral.* Si rýchla.. *Hovoril jachtajúc a usmial sa. Tentoraz jej to nedaruje!* Tri, dva jedna, ŠTART! *Rozbehol sa a šprintoval ako na olympiáde v Londýne.*

Oka. K tamtomu stromu. Měj se, šneku! *Zazubila se a rychle vstala, začala sprintovat k velkému dubu, který měl všechno listí zbarveno do ruda nebo zlata. Bylo to krásné. Alis utíkala, až ji vlály vlasy a kolem.sebe vnímala jen barevné šmouhy. Ohlédla se, jestli je Ron za ní, ale už by ji nedohonil, ani kdyby letěl. Teda...doufala.*

No, nadmieru pohodlné .. Čo takto tu stráviť celý život? Je to luxus.. Nič lepšie už nenájdeš.. *Zasmial sa a potom sa trochu zahniezdil. Začala mu byť čoraz väčšia zima.* Čo takto sa trochu prebehnúť? Zahrejeme sa.

Vypadám snad na to? *Ukázala na sebe rozjařeně a klekla si vedle něj do listí.* Pohodlné, však? *Zazubila se na něj. Doufala, že takhle nebudou sedět až do večera, protože zem byla opravdu dost studená.*

Och, prepáč... Asi to nebol najlepší nápad.. *Začal sa smiať, až sa mu podlomili kolená a on si kľakol do kôpky napadaného lístia.*Hneváš sa na mňa? *Povedal, keď sa trochu ukľudnil.* 

*Měla si vzít něco teplejšího, protože venku bylo chladněji než očekávala. Příště si- Nedokončila myšlenku. Uslyšela plíživé kroky, které se zrychlovaly a mířily směrem k ní. Alis se rozbušilo srdce jako o závod a najednou jí někdo popadl za pas. Vyjekla a vykopla. Chtěla začít křičet, ale zarazila se a otočila hlavu na toho za sebou.* Ron. *Vydechla s úlevou.* Tohle mi nedělej, jasný? *Dýchla si ještě trochu vylekaně do dlaní.* Fuu.. *Vydechla s úlevou a zazubila se. Z ''miniinfarktu'' už se vzpamatovala.*